DECH

Bez správného dýchání není cvičení efektivní.

Ale taky - bez dýchání nejsme.

Bez jídla člověk vydrží poměrně dlouho, půst čas od času není na škodu. S pitím už je to horší. Nemyslím jak dlouho člověk vydrží bez flašky.. spíš jak dlouho bez vody. To už to můžeme počítat na dny. Jak dlouho vydržíme bez dechu?

Teď v současné době díky poletujícímu viru si všichni kolem tak nějak zvykli na to, že mít zakrytý nos a dýchat přes kus hadru je normální. Ale není. Je to nejnutnější ochrana, ale náš organismus potřebuje volně dýchat. Navíc s čím je tento vir spojován? Nos - plíce - dýchání. Čili princip není si dát kyslíkovou dietu, ale maximálně se zaměřit na prevenci a posílení správného fungování dýchací soustavy. Bez dýchání žít nemůžeme. Takže : nádech - okysličení krve - kardiovaskulární systém - mozek - sympatický i parasympatický nervový systém - mízní systém ..atd... a pořád dokola. A začíná to příjmem kyslíku do plic a jeho difůzí.

Spousta fyzických a psychických omezení je spojená s nesprávným způsobem dýchání.

Uvolnění svalů včetně bránice, změna dechových návyků, zlepšení okysličení krve, pozitivní vliv na neurologický systém, zvýšení přirozené obranyschopnosti těla i zlepšení psychické rovnováhy. Dech stojí za vším co se v našem těle děje.

Mě přijde dost uhozený, že během půl roku lidé přijaly roušku jako módní doplněk - designový k botám, kabelce, spodnímu prádlu. S oblíbenou kapelou nebo logem té best firmy. Případně s vyjádřením, co si myslím o členech vlády, sovětským svazu či jen s prostým vyjádřením k situaci. ( druhý slovo je of ). Jako výborná propagace, reklamní kampaň, obchodní trik.. to jo. Ale jít po ulici (o lese ani nemluvím ), kde širokodaleko nikdo není a statečně si u toho dýchat přes zahleněnj hadr, to opravdu odporuje zdravýmu rozumu. ALE já v autobuse si ji na krátký čas klidně vemu! Vždycky mě vadilo, že kolem lidi chrchlají a já budu kvůli nim možná taky nemocnej. To je jiný případ, covid necovid. To je spíš ohleduplnost v rámci způsobu života, který vedeme ve městě.

Dech nás ale provází denodenně na každém kroku, když pracujeme, sportujeme, když jíme, když spíme. Pořád. Příjde nám, že je to takové,.. automatické, že? Stejně třeba jako chůze, zívání, cesta do práce. Nic na co by se člověk musel obzvlášť soustředit že?